středa 29. června 2016

ŠTĚPINA V ŘÍŠI DIVŮ

Můj první a zároveň poslední článek byl publikován z první části cesty - trasy Praha-Mnichov. Dnešní příspěvek bude pokračovat přesně tam, kde skončil předchozí a mimo jiné se v něm dozvíte, proč jsem si v letadle připadala jako Carrie Bradshow a proč se ode dneška zajímám o motory. 

Když nás autobus vyhodil na letišti, ukázalo se, že Mnichovské letiště je neuvěřitelně krásné (je maličko takovým tím městem ve městě), ale taky neuvěřitelně nepřehledné. Když jsme po hodině bloudění situaci vzdaly, rozhodly jsme se posilnit kafem, u kterého jsme se výborně bavily smáním se lidem, které musí na letišti vyvolávat ("To nejsou schopni přijet na letiště hodinku předem?"). Nadopované kofeinem jsme potékonečně doputovaly ke gatu, kde jsme se celé šťastné z toho, že jsme konečně odhodily krosny, pohodlně usadily a klábosily. 

Po pár minutách se nám ale vrátila naše zlomyslnost, když se z rozhlasu začala ozývat nová jména opozdilců, mezi kterými byla i Stepankova, Muhamed a Karpjakova... Z čehoč ale vyplynulo velmi důležité poučení, které zní: Nikdy si nesedat zády ke gatu!!!

Zhruba po sto omlouvách a nepotlačitelném výbuchu smíchu jsme gatem vstoupily jako dvě Alenky do Říše divů, nebo lépe řečeno Říše katarských divů. 

Kdybych měla shrnout celý let, stačily by mi fráze jako: "Ježíš Marjá, tady to vypadá jako v Sexu ve městě 2!" nebo "Pane Bože, to je ale dobrý!!!" či "Hele a už jsi viděla tohleto?!"... Pokud budete chtít tuhle část rozebrat, ráda si s Vámi popovídám na téma sledování vzletu a přistání vlastního letadla online (nedalo mi to a dokonce jsem se sama se sebou ponořila do technologicko-filosofické debaty o tom, jak se ty letadla sakra dostanou do vzduchu) nebo o tom, že vrcholem luxusu je asi balíček obsahující mimo jiné i Vaše nové vlastní katarské fusekle... 

Abych to zkrátila - Qatar Airways Airlines nás na tolik okouzlily, že už se těšíme na zpáteční osmihodinové mezipřistání v Doze, kterou jsme si dneska bohužel neužily. 

A to nejdůležitější nakonec - zpráva o tom, že už jsem na místě, ležím na posteli v hostelu, světě div se, ale mám i krosnu, a že jsem bravurně zvládla trasu: Hvozdnice-Praha-Mnichov-Doha-Bangkok-Hanoj. (Celkem asi 32 hodin, což napovídá tomu, že u tohohle článku rozhodně neuvidíte moji fotku, protože ani Photoshop by takovej zázrak nedokázal.)

Z Hanoje zdraví Štěpi!

PS k dopravě v Hanoji: taxikář trochu bloudil, tak se párkrát zeptal kolemjdoucích či kolemjdoucích řidičů skůtrů a nakonec nás za hlasitého troubenín vykopl uprostřed jedné z křižovatek, vyházel nám bágly na zem a 
mávnul rukou do směru, kde zhruba měl být hotel.


Escapade Girl

Jmenuji se Lucie a jsem cestovatel-začátečník. Skrze tenhle blog se s vámi chci podělit o svoje zážitky, rady a tipy z mých cest. Pokud jste na můj blog právě narazili zcela omylem, doufám, že tu najdete inspiraci třeba k vaší další dovče, a pokud jste členem rodiny či kamarád, můžete se tímto ujistit, že jsem stále živá, zdravá a stále „na tripu“. :-)

Mohlo by se ti ještě líbit

2 komentáře:

  1. Opravdu ti zavídím let s Qatarem.. Já bohužel létání jen s TS jelikož jezdíme s cestovkou.. Nepamatuješ si přesně co to bylo za typ? :)
    http://karlajonasova.wix.com/mysite

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, to bohužel nemám tušení, soustředila jsem se jenom na ten luxus všude kolem mě :)

      Vymazat