sobota 9. července 2016

NÁRODNÍ PARKY A ODKAZ HO CHI MINA


Dneska bych asi úplně nejvíc chtěla začít tím, kde píšu. Sedím na začátku areálu nejstaršího národního parku Tam Coc, který byl vyhlášen Ho Chi Minem někdy uprostřed Vietnamské války. Park je to opravdu nádherný, ale na Ho Chi Mina tu nedají dopustit, a protože právě píšu z Návštěvnického centra, kde lze chytnout wifi, dělá mi tu někdejší vůdce společnost. 


Kromě něho je tu i spousta havěti (brouci, komáři stonožky atd.). Občas nevím, kde se to ve mně bere, ale mám pocit, že moje touha po dobrodružství roste a roste a z holčičky, která se kdysi bála spát s rodiči v kempu ve stanu, se stala holka, co spí v chajdě na okraji pralesa a na záchod chodí přes lávku. 



To by bylo jen tak na úvod a teď k tomu národnímu parku.

Od mala jsem dost ujetá na ZOO, takže jsem se do Cuc Phuongu těšila hlavně do záchranných center pro opičky a želvy, které byly povětšinou zabaveny pašerákům, kteří je do Číny převážely jako "přísady" do čínské medicíny (v případě želv), nebo na jídlo (v případě opic).

Zejména želví prohlídka mě nadchla, protože zde byla možnost projít se želvím výběhem. Zjistila jsem tu, že želvy vůbec nejsou tak pomalé, jak se říká, a že se kolilrát můžou rozběhnout tak, že ani nemrknete a jsou v čudu.




Po této prohlídce jsme vyrazily na túru do prehistorické jeskyně, ve které nyly nalezeny pozůstatky lidí asi 7500 let staré. V jeskyni jsme se v tu chvíli ocitly úplně samy a došly jsme k tomu, že být tam každá zvlášť, ani bychom tam nešly. Jeskyně byla dlouhá až 600 metrů a posetá krápníky. Možná jsme z ní to nejdůležitější ani neviděly, ale shodly jsme se na tom, žento byla asi nejstrašidelnější zážitek vůbec (zvlášť když venku začalo bouřit).



Abych skončila v podobném stylu, v jakém jsem začala, hodí se říct, že ani v jeskyni nechyběla Ho Chi Minova přítomnost. Tentokrát ztělesněna ve formě obrazu.

Článek už dopisuji jinde, za prvé kvůli havěti, která mě uvnitř okusovala a za druhé kvůli tomu, že jsem si připadala jako někde v Tankovým praporu a čekala jsem, kdy přiběhne nějaký místní major a bude ode mě chtít vědět kadenci kulometu.

Štěpi




Escapade Girl

Jmenuji se Lucie a jsem cestovatel-začátečník. Skrze tenhle blog se s vámi chci podělit o svoje zážitky, rady a tipy z mých cest. Pokud jste na můj blog právě narazili zcela omylem, doufám, že tu najdete inspiraci třeba k vaší další dovče, a pokud jste členem rodiny či kamarád, můžete se tímto ujistit, že jsem stále živá, zdravá a stále „na tripu“. :-)

Mohlo by se ti ještě líbit

0 komentářů:

Okomentovat