pondělí 4. července 2016

O DEŠTI A O BŮVOLECH

Dneska jsme se probudily do unaveného rána. Dolehly na nás nášlapné kilometry a my s Anežkou  ne a ne vstát. Už včera jsme se rozhodly, že se tu zdržíme o den déle, a tak jsme si v pyžamech došly na recepci zabookovat ještě jednu noc a daly si k snídani hovězí Pho. Musím říct - vývar k snídani není nic moc. Už přemýšlíme, jak je přemluvit, aby nám ty nudle ráno dávali na sladko... 

Dnešní den měl být ve znamení pěší túry. Původně jsme se chtěly vydat i s krosnami deset kiláčků napříč ostrovem, což padlo, když jsme se rozhodly zůstat o den déle, a tak jsme situaci přehodnotily a vydaly se procházkou prozkoumat další pláže. 

Ještě než jsme vyšly, spustil se dnešní první monzunový liják. Jako správné cestovatelky jsme se ale připravily a nacpaly si batůžky všemi možnými voděodolnými proprietami.

Hned od začátku na nás troubili řidiči skůtrů a drožek, my však vrtěly hlavou, že ne, že jdeme pěšky.

Situaci jsme ale byly nuceny velmi brzy přehodnotit. Ani ne po dvou kilometrech jsme totiž narazily na pasoucí se bůvoly (říkám bůvoly, ale nejsem si jistá, prostě veliké tmavošedé krávy s rohama). Kolem prvního buvolího páru jsme prošly se srdcem v kalhotách, i přes to, že byl daleko tak 100 metrů. Dalšího buvola jsme uviděly v dálce, jak přechází cestu. Na to konto jsme se rozhodly, že dál nejdeme ani za milión, Anežka si sundala červenou kšiltovku, aby nebudila zbytečnou pozornost a já začala uvažovat, jak to sakra udělat, aby z nás nevycítili ten linoucí se hormon strachu. Naše situace byla celkem na prd, řekněme. Lidská noha v nedohlednu, stromy žádné.



Po pár minutách deprimujícího čekání nás zachránila drožka. A jestli jsem se ještě nezmínila o laskavosti místních, je na čase ji připomenout. Bez okolků nám totiž udělali místo a zadarmo nás svezli až na další pláž.

Nakonec jsme tu strávily celkem příjemné odpoledne pokoupáním v dešti a vorvaněním* ve vlnách.

Navečer jsme se drožkou přesunuly na poslední prozatím nenavštívenou pláž, kdy jsme omylem v plavkách způsobily v jedné neturistické vesničce celkem velký rozruch, ale to je něco, na co jsme tu už celkem zvyklé.

Celý propršený den nám tu ale přinesl odměnu ve formě nejkrásnějšího výhledu vůbec, kdy se na nebi smísily sluneční paprsky a liják, a vytvořily nám tu podívanou, jakou zahlídnete jen občas na fotkách a říkáte si, že něco tak hezého vy určitě nikdy naživo neuvidíte.



Zítra už se zase přesouváme, takže další článek přijde z vnitrozemí z města, které ještě neumím ani napsat.
Dobrou noc ze snového Quan Luan,
Š.

Módní poradna: Až si půjdete kupovat pláštěnku, jděte do oddělení rybářských potřeb. Možná Vám to přijde vtipné, ale v zelené pláštěnce budete dneska spíš hipster než rybář (jako Anežka). Pokud budete uvažovat jako já, budete navlečení mléčně bílém pytli a budete vypadat jako oblečení do prezervativu.

*vorvanění je takové to plácání se ve vlnách na břehu, které jsme s bráchou jako děti pojmenovaly podle hlášky z Účastníků zájezdu


Escapade Girl

Jmenuji se Lucie a jsem cestovatel-začátečník. Skrze tenhle blog se s vámi chci podělit o svoje zážitky, rady a tipy z mých cest. Pokud jste na můj blog právě narazili zcela omylem, doufám, že tu najdete inspiraci třeba k vaší další dovče, a pokud jste členem rodiny či kamarád, můžete se tímto ujistit, že jsem stále živá, zdravá a stále „na tripu“. :-)

Mohlo by se ti ještě líbit

1 komentář:

  1. Já tě fakt žeru. A pláštěnkovou radu si beru k srdci. :-)

    OdpovědětVymazat