neděle 24. července 2016

SOBOTA

Kvůli souhře nešťastných náhod (způsobené zejména přehřátím rovníkovým sluncem), jsme byly nuceny zvolnit tempo a posunout náš trek do hor na další víkend. Takže jsme se již druhou sobotu strávily s Anežkou v Hanoji.

S Anežčiným dějepisným výkladem jsme si prošly Muzeum vietnamské vojenské historie, které bylo asi tím nejlepším, co nám hanojská kultura prozatím nabídla (píšu prozatím, protože zítra chceme jít do cirkusu a vkládáme do toho celkem velké naděje) s naprosto dokonalou výstavu vojenské techniky. Sama nevěřím, že tohle doopravdy píšu já - osoba, jejíž nejneoblíbenějším místem na světě je Technické muzeum.



Tohle hanojské muzeum má ale něco do sebe. Monumentem muzea je vlajková věž, která je jedním ze symbolů Hanoje, z které se můžete prohlédnout všechna vystavená letadla, tanky a spoustu dalších ... věcí (na pravé straně) a monumentální sochu Lenina (na levé straně).


Sobota byla ale pro nás převážně dnem ve znamení dopravních katastrof. Chvilku potom, co jsme se poprvé ztratily a zase našly, se stala věc, kterou jsme očekávaly už od prvního dne - narazil do mě skútr. Takhle to zní celkem hrůzostrašně, ale díky celkem pomalé rychlosti toho pitomce za volantem a mé velmi dobře rostlé pánevní kosti, se nic nestalo. Trochu jsem si po zopakovala nadávky na řidiče, kterého naprosto nevyvedlo z míry to, že narazil do cizí holky, když se snažil napasovat do už takhle přeplněné ulice.

Abych to shrnula - ikdyž to kapánek bolelo, měla jsem celkem kliku, že se netrefil do břicha a díky tomu, že se mi asi vůbec nesráží krev, nemám ani modřinku. Za to mám velmi dramatickou historku ohledně místní dopravy ( o té přijde velmi podrobný článek během týdne).

Katastrofy pokračovaly i v podvečer, kdy nám na cestě domů začalo lít jako z konve a my nemohly dohonit žádný autobus. To bylo způsobeno i tím, že jsme si nevzaly pláštěnky a tím, že jsem cestou ztratila botu a musela běžet bosa.



Je celkem div, že jsme ve zdraví přežily tenhle den, ale povedlo se a my si snad vybraly smůlu na dalším pár dnů dopředu.

Zdraví (celá a zdravá) Štěpi!

PS: Prosím, nečtěte to babičkám.


Escapade Girl

Jmenuji se Lucie a jsem cestovatel-začátečník. Skrze tenhle blog se s vámi chci podělit o svoje zážitky, rady a tipy z mých cest. Pokud jste na můj blog právě narazili zcela omylem, doufám, že tu najdete inspiraci třeba k vaší další dovče, a pokud jste členem rodiny či kamarád, můžete se tímto ujistit, že jsem stále živá, zdravá a stále „na tripu“. :-)

Mohlo by se ti ještě líbit

2 komentáře:

  1. Ahoj Luci, čtu si jsem chvílemi v Hanoji s tebou. Vietnamský skútrista by se ode mne asi taky něco hezkého dozvěděl, ale hlavně , že jsi ok. Užívej cestování a myslím na tebe.
    Tetička Lenka

    OdpovědětVymazat