úterý 26. července 2016

ZE DNA NA VRCHOL A ZASE ZPÁTKY

Tenhle příspěvek jsem slíbila už včera, ale kvůli akutní potřebě jít někam zapít žal, jsem ho nebyla schopná napsat. Myslím, že až si přečtěte proč, určitě mě pochopíte.



Ráno začalo jako každé jiné - v čele s otravnou chůvou. Mám pocit, že každý ráno čekala na chodbě, až se hýbne klika, a pak zavelela, že musí prcek do koupelny, ikdyž předtím měl spoustu času na koukání na Oggyho a škodíky.

U snídaně jsme si s Anež chvilku lebedily, jak se máme dobře, když máme tak dobrý snídaně, ale aby nám dobrá nálada nevydržela zbytečně dlouho, dostaly jsme vylágoš, že používáme na čaj špatný hrnky. Že pak zčernaj od čaje. Na tomhle případě je vidět absolutní manželská nesouhra - taťka nám ukázal čaje a hrnky na čaje a mamka týden na to začala vylítávat jako čertík z krabičky, že ty hrnky špiníme.




V tu chvíli jsme si už s Anež solidně notovaly v nadávání, že vypadáme jako pitomci, když nám nikdo není schopnej říct normálně rovnou, ať si ns ten čaj běžném sklenice.

Následovalo nejhorší dopoledne v historii. Začala tím, že se nám v Dětském centru děti celkem solidně mlátily, a když jeden z nich majznul asi o 30 kilo menší holku, tak jsem se do bitky vložila taky. Je výhoda, že je tu občas můžete proplesknout, protože kárání ve stylu stání v koutě a omluv absolutně nezabírá. Je ale smutné, že když někoho trestáte za to, že nemá mlátit holky, on se vám vysměje do obličeje a pak s tou historkou baví ostatní děcka (včetně té, co jí namlátil) celý den. Holt jiný kraj, jiný mrav. (Tělesné tresty tu jsou v pohodě, pokud nejste učitel kung-fu a nelámete svým žákům kosti.)

Aby den neskončil jen jedním katastrofickými fiaskem, zjistily jsme během poslední pauzy, že se máme vystěhovat z našeho luxusního pokojíku, (očividně byly ty hrnky větší než problém, než jsme tušily). Důvodem byl prý bordel v pokoji. Asi nepředpokládali, že když máme každá věci na šest týdnů, spacáky a karimatky, tak že to zabere nějaký ten prostor, nota bene když jsme neměly ani poličku, na kterou bychom něco mohly položit.

Takže jsme se jely vystěhovat. Vzaly jsme to přes poštu, abych doposlala dopisy a pohledy domů. Tam jsem zjistila, že mnou první poslané pohledy nedojdou, protože tam byl nějaký pošťák, který se teprve učil a očividně nebyl schopný porozumět slovům: I want to send it to Europe.

V tu chvíli jsem chudáka pošťáka za přepážkou celkem zaskočila, když jsem se kvůli pohledům málem rozbrečela. Asi sto tisíckrát se mi omluvil, ale chudák nechápal, že se hroutim i kvůli hromadě jinejch věcí, nejen kvůli pohledům, i když ty mě taky mrzí, protože byly pro babičky, které mají letos ale pravděpodobně smůlu. 

Když jsme si byly pro věci hrdinka "maminka" se radši schovala, než aby nám z očí do očí vysvětlila, co jí vadilo, nebo alespoň řekla "bye". (Asi jsem zapoměly napsat, že si stěžovala na vedení organizace a dokonce jim naše věci i nafotila, ne snad že by nám do očí řekla něco upřímně.)



Zbytek dne se nesl v takovém letargickém duchuplném nadávání a telefonátů maminkám.

Myslím, že i takhle ve zkratce se dá pochopit, že bylo třeba mít to zapít a nebylo moc času na psaní.

Štěpi

Shrnutí:
 Dobré zprávy:
• zase bydlíme u posilovny, takže můžeme jít chodit cvičit .... když se nám bude chtít
• našly jsme dobrou restauračku na večeře
• máme nový kamarády z vedlejšího holobytu
• pro případ stravovací krize máme ovesný vločky
• spoustu toho přečtu, když zase jezdíme hodinu do práce a hodinu zpátky

Špatné zprávy:
• o víkendu se k nám do holobytu stěhuje 13 dalších lidí
• nemáme toaletní papír
• spíme na zemi/spartakiádních lehátkách
• nemáme si s čím dát ty vločky
• nemáme klímu (i přes to mám ale rýmu jako trám)
• máme zase tu koupelnu, z které pravděpodobně vycházíme špinavější, než když jsme šly dovnitř

Escapade Girl

Jmenuji se Lucie a jsem cestovatel-začátečník. Skrze tenhle blog se s vámi chci podělit o svoje zážitky, rady a tipy z mých cest. Pokud jste na můj blog právě narazili zcela omylem, doufám, že tu najdete inspiraci třeba k vaší další dovče, a pokud jste členem rodiny či kamarád, můžete se tímto ujistit, že jsem stále živá, zdravá a stále „na tripu“. :-)

Mohlo by se ti ještě líbit

4 komentáře:

  1. ach jo luci :/ hlavně se držte!! :)

    OdpovědětVymazat
  2. Proboha... tak o tomhle se mi ani nezdálo. Hlavně se držte!!! Kdy vlastně odjíždíte zpátky?
    Magda

    OdpovědětVymazat
  3. My jsme naprosto v pohodě - bereme si z toho spoustu poučení 💪🏼😀 ale díky holky 😊

    OdpovědětVymazat
  4. Luxusní zážitky 😄 tohle je na knížku 😃 docela bych chtěla vidět, co ta posilovna tam 😄 užívej a foť! ps: nějaký hezký kluky tam maj? 😉😄😘

    OdpovědětVymazat