úterý 2. srpna 2016

ČLÁNEK BEZ INSPIRACE

Dnešní článek je takový bez inspirace. Ne že bych snad neměla dostatek podnětů k psaní, těch je vážně celkem dost, ale žádný z nich není taková prostě bomba.

Napíšu Vám ale něco o Sapě, což je turisticky snad nejvyhledávanější místo v severním Vietnamu a tudíž je to celkem dobré místo k výletu. Myslím, že se to tu bere tak, že kdo nebyl v Sapě, nebyl v severním Vietnamu.

Sapu jsem navštívila tenhle víkend sama, protože Anežku zkolila jakási choroba, dle mého názoru způsobena napůl vedrem a napůl nedostatkem normálních potravin tzn. nedostatkem všeho, co není rýže.

O Sapě bych řekla, že to nejhezčí na ní je cesta do Sapy - hluboká údolí obsypaná rýžovými políčky, na které skrze mraky občas zasvítí paprsky horského sluníčka. Pohled z vršku kopců je opravdu moc krásný, naneštěstí Vám ale autobusáci neudělají fotostop, abyste si tento krásný pohled mohli zvěčnit, a tak se s Vámi o ně nemůžu podělit.

Sapa jako město samotné je neuvěřitelná všehochuť. Když dojedete na náměstí uvidíte střet tolika kultur, že Vám z toho půjde hlava kolem. Na náměstí stojí na jednom konci křesťanský kostel, na druhém pomník zdobený srpem a kladivem, třetím směrem se tyčí třítisícovky a do toho všeho kolem Vás proudí davy turistů z Evropy a Austrálie, kteří jsou pronásledováni ženami místních etnik. 





Tyhle ženské jsou neuvěřitelně zvláštní. Všechny mluví plyně anglicky, což ve Vietnamu rozhodně není žádný standart, a kdyby byly v Hanoji, mají dle mého názoru díky tomu šanci sehnat dost dobrou práci. Ony se ale živí tím, že lákají bělochy k nim do vesniček, kde mohou vidět "tradiční život vesničanů" a kde mohou za pár set dolarů přespat. Těžko jim vysvětlovat, že to že jste bílá neznamená, že máte v kapse sto babek. 

Sapa je město, které si asi už pár let užívá svoje výsluní v turistických katalozích, a díky přísunu peněz od turistů roste jako z vody. Řekla bych ale, že je to na škodu. Důvodem, proč jsem jela do Sapy já a proč tam pravděpodobně jezdí i ostatní, bylo, že jsem si chtěla trošku užít panenské přírody, klidu a ticha. Našla jsem město narvané k prasknutí, plné otravných vesničanů, kteří ničí svoji kulturu  a tradice tím, že se ukazují jako v cirkuse a přírodu z velké části proměněnou na staveniště, které nepomáhá ani fakt, že enviromentalismus je pro Vietnamce stále španělská vesnice.

Sapa má tedy rozhodně vlastní atmosféru - když sem přijedete, stoprocentně Vás nějakým způsobem ohromí, v mém případě tomu však bylo tak, že jsem byla ohromena v negativním slova smyslu a odjížděla jsem domů trošku smutná a trošku zmechucená.

Protože si nerada fotím šeredná staveniště, neuvidíte žádný obrázek Sapy, kterou popisuji, ale dám Vám sem jednu hezkou, aby ten článek nebyl tak pesimistický.



Štěpi ze Sapy 

PS: Tenhle článek speciálně věnuji dvoum největším čtenářským skupinám, které už několik dnů žadoní o nový článek - Odboru dopravy na Magistrátu v Hradci Králové a Úřadu práce ve Valašském Meziříčí, kterým tímto přeji, ať jim dlouhá pracovní středa utíká, jak nejrychleji to jde. 

PPS: Nezapomeňte sledovat i FB fanpage Štěpi na tripu, kde se vždycky dozvíte o každém novém článku.
Escapade Girl

Jmenuji se Lucie a jsem cestovatel-začátečník. Skrze tenhle blog se s vámi chci podělit o svoje zážitky, rady a tipy z mých cest. Pokud jste na můj blog právě narazili zcela omylem, doufám, že tu najdete inspiraci třeba k vaší další dovče, a pokud jste členem rodiny či kamarád, můžete se tímto ujistit, že jsem stále živá, zdravá a stále „na tripu“. :-)

Mohlo by se ti ještě líbit

0 komentářů:

Okomentovat