středa 3. srpna 2016

HROMADNÁ DOPRAVA

Už jsme si tu vyzkoušeli celkem dost prostředků dopravy tak, že jsem se sama označila za odbrovolníka na MHD a rozhodla se podělit o pár kuriózních faktů.

TUK - TUKY
Dopravní prostředky všeho druhu.



SKÚTRY
Pokud jste Evropan (nebo Američan, Australan, Japonec nebo Korejec), může pro Vás být celkem matoucí status chodníků. Jako chodec pravděpodobně očekáváte, že se po chodníku chodí - což se zde ale může ukázat jako obyčejný zápaďácký stereotyp. Chodníky jsou určené zejména k tomu, aby na nich parkovaly motorky a skútry. Někdy se Vám může stát i to, že si jdete po chodníku a motorka jede za Vámi a troubí na Vás, což mě naprosto přivádí k šílenství.

TROUBENÍ
Pokud máte ve Vietnamu rozbitý klakson, ani nevyjíždějte z garáže. Troubení je základem veškeré dopravy. Dle mých poznatků, zapojení veškerých mozkových závitů ukryvajících se pod mými blonďatými vlasy v kombinaci s řidičskými (ne)znalostmi jsem došla k závěru, že se troubí když: předjíždíte, jedete v protisměru a chcete na to upozornit, zahýbáte, řídíte náklaďák nebo autobus a chcete dát proďolům před Vámi vědět, že jste větší, nebo když vidíte bělošku. Je to fascinující, ale funguje to. Dokonce jsem to během našich cest na kolech sehnala za velmi praktické, protože jsem přišla na to, že vždcky poznáte, když někdo troubí na Vás a náramně jsem se radovala, když jsem poslední den dostala kolo se zvonkem a mohla cinkat na pomalejší cyklisty, které jsem předjížděla.

TAXI
Taxikáři v Hanoji jsou neuvěřitelně otravní. Na žebříčku popularity bych je zařadila někam hluboko pod malárii přenášející komáry. Za každou cenu se Vás snaží oškubat a není jim blbý nabídnout Vám tágo za 20 babek, když můžete jet busem v přepočtu za 7 korun.

Nejblbější je, že si tu už připadáme jako místní - pracujeme tu, bydlíme tu, ale kvůli barvě kůže jsme zaškatulkovatelný jako turistky, z kterých se místní snaží ždímat peníze, jak jen to jde. Což taxikáře vede k tomu, že na nás čekají třeba na autobusové zastávce a hned jak nás vidí, tak natahují ruce, šmatlají na nás a pokřikují "hello, motorbike," což mě neuvěřitelně vytáčí už tři týdny v kuse. Mám pocit, že mě někdo překřtil a jmenuji se Motorbike Štěpánková, protože kromě asi 10 lidí mě takhle oslovujou všichni ve městě. Vážně tedy uvažuji o tom, že si vyrobím cedulí s nápisem: Nechci taxi - ve vietnamštině, popřípadě si koupím boxerské rukavice a začnu jim to vošmatlávání vracet.

AUTOBUSY
Autobusy jsou celkem nepopulárním dopravním prostředkem, protože tu každý má nějaké dvoukolové vozidlo, které využívá jedinec či celá rodina (na jednu motorku se vejde až 5 lidí nebo jeden a dvě půlky prasete, v Hanoji se dokonce prodávají knížky s fotkami nejvíce naložených skútrů).



Autobusy teda používají turisté a hrstka místních. Barvy městských busů jsou žlutá, červená a bílá (tedy stejné jako naše hradecké, už jsem zkoumala, jestli náhodou nejsou taky od Škodovky, ale nejsou). V každém autobuse naleznete průvodčího (jak v městském, tak v dálkovém), kterému musíte ukázat kartičku, nebo si koupit lístek. Shledala jsem tuhle osobu za celkem praktickou věc - zdvojnásobuje zaměstnanost v dopravě, znemožňuje ježdění na černo  a zejména koriguje situaci, což zahrnuje i to, že pomáhá starším lidem do autobusu a vyhání mladé, aby si ty starší měli kam sednout. Je ale taky fakt, že pokud chcete stát, tam Vás nenechají, což býval můj oblíbený hygienický návyk a taky Vám vynadají, když mluvíte nahlas - to, že venku troubí 10 aut najednou je fuk, ale když se zasmějete, tak jste na pokraji vyhození z MHD.

Dálkové autobusy mají k průvodčím ještě několik specialit. Za prvé - food stopy, když má autobusák hlad, vyhlásí někde u stánku u silnice food stop, kde se udělá pauza, vy si na koupíte předražené sladkosti, protože tam nic jiného nemají, dojdete si na záchod a jede se dál. Může se stát, že na trase jako je např.: Praha-Brno budete mít až několik takových stopů. Za druhé - televize, jsou umístěny vepředu a strašně řvou. Většinou se pouští něco jako je v Čechách Óčko, což znamená, že vlastní hudbu ve sluchátkách neslyšíte, nemůžete spát a číst Vám taky nejde, tak trávíte hodiny čučením na videoklipy ve stylu latinskoamerických telenovel. Za třetí - převoz zboží, když potřebujete dostat něco na druhý konec Vietnamu, prostě to šoupněte do autobusu a řekněte někomu, ať včas čeká na zastávce na vyzvednutí. Jako poslední - kartičky, někdy se stane, že průvodčí vezme kus papíru, vyběhne z autobusu k chlápkovi sedícímu na zápraží pod slunečníkem, strčí kartičku do krabičky, ta něco natiskne a jede se dál.

Specialitku jsou i spací autobusy. Naše největší spací cesta nás teprve čeká, protože už dnes večer vyjíždíme na tisíci kilometrovou cestu do Hue, ale já už jsem si spací bus užila cestou do Sapy a musím říct, že mi to přijde jako neuvěřitelně "cool" dopravní prostředek. Není drahý, je celkem pohodlný a většinou v něm neřve moc hudba, protože se předpokládá, že budete spát. Malou nevýhodou je, když ležíte na pětce. Což se mi bohužel stalo cestou ze Sapy. Na pětce jsem ležela já a čtyři kámošky ve středním věku, které se chovaly typický vietnamský (trochu hulákaly, hodně telefonovaly, strašně mlaskaly u svačiny a navíc se jedná z nich na mě celou dobu lepila, což je tu naprosto normální, ale já z toho chytám osipky). Nevýhodou je i to, že pokud jedou čtyři kámošky a jeden člověk zvlášť, musí si ten člověk lehnout k okýnku, kde před sebou má další sedačku a vznikne situace, kdy mají ty zaprcatělý Vietnamky deset cenťáků fóra na sedačce a pak půl metru uličku a vy se krčíte jako skrčenec s kolenama pod bradou s Vietnamkou na Vás napláclou (opakují: osobní prostor tu nikdo nerespektuje) a skoro natrvalo přilepšenou skrze vrstvu potu (nevhápuju, že jim to nevadí).

Abych to shrnula... Doprava ve Vietnamu je velmi specifická, ale nějakým záhadným způsobem funkční a bezpečná. Ještě jsem tu neviděla ani jednu sanitku a v klidu jsem se pohybovala na silnici A1 na kole. Nepočítejte, že se tu dostanete někam včas. Průměrná rychlost mezi městy je 60 km/h + food stopy a monzuny. Pokud jste ale aspoň o něco lepší řidiči než já, půjčte si skútr, protože pohyb v takovém chaosu Vám přinese neuvěřitelně euforicky sebevědomí pocit!

LANOVKA
Ano, i lanovku jsme tu vyzkoušely. Byla naprosto v pohodě - k nerozeznání od té, která nám vyváží zadky na vrcholky Alp.

Ahoj,
Štěpi



Escapade Girl

Jmenuji se Lucie a jsem cestovatel-začátečník. Skrze tenhle blog se s vámi chci podělit o svoje zážitky, rady a tipy z mých cest. Pokud jste na můj blog právě narazili zcela omylem, doufám, že tu najdete inspiraci třeba k vaší další dovče, a pokud jste členem rodiny či kamarád, můžete se tímto ujistit, že jsem stále živá, zdravá a stále „na tripu“. :-)

Mohlo by se ti ještě líbit

2 komentáře:

  1. Motorbike :-D To jako vážně? :-)
    .
    Škoda, že za chvíli odjíždíte, předčítala bych vaše storky na pruvodcárně :-)

    OdpovědětVymazat
  2. ... Jako vážně 😀

    Neboj, na mě se přímo lepí vtipný historky, budou nový 😉

    OdpovědětVymazat